Jakub Matoušek

Co napsat sám k sobě?

Jak už bystřejší mohli zjistit z mého daňového identifikačního čísla, narodil jsem se v roce 1990. Od mala žiji v Bechyni, avšak pravidelně jsem se přesouval mezi Českou a Slovenskou republikou, protože mám rodinu v Košicích. Tyto přesuny mě poznamenaly a vytvořil jsem si při nich vztah k dopravě, konkretněji k autobusům. To mě drželo celé dětství, pubertu a drží se mě to vlastně dodnes, jelikož jsem držitelem řidičského oprávnění a profesního průkazu pro skupinu D. Vlivem okolností jsem v pubertě od autobusů odbočil k IT. Proč? Když přemýšlíte, jak si ve 12 letech vydělat nějakou korunu, řízením autobusu to asi nebude. Tím začal můj zájem o počítače, avšak jinak než u mých vrstevníků hrajících hry. Oslovila mě práce s hardware, tvorba webových stránek a podpora méně zkušených uživatelů. Brzy jsem totiž zjistil, že nejsem zdatný programátor, ale když někomu PC nedělalo to, co mělo, uměl jsem si poradit.  V 15 letech jsem se chtěl věnovat jen dvěma oblastem. Autobusům nebo elektronice. Nejsem fanda matematiky, takže vyhrála doprava. Po 7 letech velmi pilného studia se ze mě stal diplomovaný specialista v oboru Provoz a ekonomika dopravy. V podstatě bych měl být vzdělaným dispečerem silniční dopravy. Během školních let jsem si vytvořil řadu kontaktů se zajímavými lidmi a organizacemi. Z některých vztahů se po letech staly dokonce přátelské. Už ke konci studií jsem vcelku rychle vpadnul do rodinného života a tak se moje zaměstnání v podstatě opakovali. IT-autobus, autobus-IT. Spolu s dcerkou jsem se stíhal i oženit, leč jsem již dva roky rozvedený. A když už jsem z toho všeho byl tak nějak otrávený, a bez vidění světla na konci tunelu, přišla Nikolka...

Nikolka

nikolka miniNikolka je moje skvělá přítelkyně. Její věk prozrazovat nebudu, je to přece dáma. Stejně jako já vyrostla v Bechyni. Musím ale přiznat, že nějak jsem jí v náctiletém období nevnímal. Asi to bylo tím, že jsme nenavštěvovali stejnou školu, já jsem bydlel na internátu v Českých Budějovicích a ona dojížděla každý den do Tábora. Asi nebude nic tajného když povím, že je vyučená kadeřnice, která se nyní naplno věnuje nám - svojí rodině. Tenkrát jsme ještě každý bydleli na druhém konci Bechyně. Sranda, zní to, jak kdybychom od sebe byli 30km, znáte to ale, oba jsme měli krásné dětství a přísný režim rodičů, kdy jsme mohli být pouze kolem baráku a ohlšovat se každou hodinu.

Každopádně. Setkali jsme se náhodou v roce 2016 a spojily nás vlastně naše znuděné dcerky. Obě jsou jen tři měsíce od sebe narozené a obě neměly sourozence se kterým si hrát. Tak jsem tenkrát navrhnul, že bychom mohli začít dělat program našim princeznám společně. Netrvalo to dlouho a jiskra přeskočila.

Co dál? Zatím se máme rádi, máme si co říct a rádi spolu trávíme čas. Co více si přát?!

Klárka

Klárka
Klárka je dcerka Nikolky. Sova, jak jí přezdíváme je často považovaná z sestru Štěpánky. Když zvídavým lidem odpovíme, že je mezi nimi rozdíl tří měsíců, měli byste vidět, jak jim to v hlavě začne vrtat, jak jen to může být technicky možné. Sice vypadají se Štěpánkou jako sestry, ale rozhodně tak nejsou. Ba naopak. Většinou jsou na zabití, protože jsou o 180 stupňů odlišné. Tak například. Klárka usíná večer ve 20 hodin tak, že "škrtne" zadkem o postel a za 5 minut o ní nevíme. Štěpánka 20x chodí čůrat, 30x napít, čumákuje skrze pootevřené dveře pokojíku do obyváku a s cirkusem usíná po 22 hodině. Že se pak vyspíte? Omyl. Ráno nastupuje Klárka cca v 6 hodin, kdy pochoduje po bytě, vyjídá lednici a vede sama se sebou nebo hračkami monology. Rekord drží se vstáváním ve 3:45 ráno. Naproti tomu Štěpánka díky pozdnímu usínání si ráda přispí klidně i do 9 hodin. Že je to naše výchovná chyba a prostě když by někdo jiný zavelil, tak by obě spaly ve 20 hodin?! Prosím, můžete to zkusit. :-) Klárka ať se děje co se děje má dvě věci - dobrou náladu s úsměvem na rtech a hlad. Mimochodem dobrá nálada je věc, kterou na ní obdivuji a chtěl bych jí stále mít také jako ona.

Štěpánka

apa
Štěpánka je moje dcerka. Kódovým označením je to také Apa (Štěpa - Apa). Není tomu tak dávno, co jsem jí přebaloval a letos už oslavila 6. narozeniny. Protože jsem se při vyrůstání Štěpánky věnoval servisu a prodeji počítačů, vyrostla mezi základními deskami, počítačovými skříněmi a elektronikou. Jako malá mi nejraději pomáhala tak, že seškrabávala ze skříňí licenční štítky na OS Windows, díky kterým samozřejmě ten počítač měl nějakou hodnotu. Dnes, aníž bych jí záměrně nechával (jakože ze svého nezájmu o ní) přístup k elektronice, jí umí ovládat lépe než leckterý dospělý. Myslím si, že do budoucna to bude pro ní jedině výhoda, protože i když už částečně umí číst, musí o tom, co dělá, přemýšlet a logicky uvažovat. Protože se přes rok věnuji instalacím bezdrátového internetu, bezpečně pozná na střeše každou anténu a také je při našich cestách hlásí, a ve škole když kreslí domeček, nesmí na něm chybět kulatá anténa SXT na bezdrátový internet. Jak zmiňuji u Klárky, je jejím opakem. Jakmile ale Klárce někdo ubližuje, neváhá vyrazit a bít se za ní. Prostě je to moje dcera.